O estetice divokého parkování

Divoké parkoviště před budovou Janáčkova divadla končí. A s ním i jedna z nejostudnějších scenérií současného centra Brna. Je však překvapující, kolika lidem je to líto, že vstupní dvoranu našeho největšího divadla již nebude „zdobit“ symfonie karoserií.

Ve středu 7. července na popud vedení města Brna definitivně zmizela dodatková tabulka pod značkou zákaz vjezdu na plochu před Janáčkovým divadlem. Ta tabulka totiž byla stejně matoucí, jako pohled na divoce odstavovaná auta před svatostánkem kultury. Umožňovala vjezd autům na povolení vedení Národního divadla od 9 do 15 hodin. Praxe však byla taková, že zde parkovali všichni a pořád. Výsledek? Estetický zážitek nebývalých rozměrů – velkolepá nástupní dvorana připomínala spíše vstup do hypermarketu. Aby si policie na tomto místě vynutila pořádek a respektování dopravního značení, musela by tu stát permanentní hlídka. Jako levnější a účinnější řešení se proto jednoznačně jeví instalování pevných zábran ve formě betonových nádob na květiny, které od včerejška zatarasily vjezd na plochu před divadlem. Je to pochopitelně první krok, následovat bude důstojná úprava poničené fontány pomocí záhonů se zelení a oprava parkujícími auty zdevastované dlažby. Velkorysejší a dlouhodobé řešení tohoto prostranství pak v budoucnu naváže na dokončení výstavby parkovacího domu v podzemí.

Že zákaz parkování v nástupní dvoraně před divadlem nepotěší řidiče, kterým je zatěžko odjet odložit svého miláčka o 300 m dál do parkovacího domu na rohu Kounicovy ulice nebo k cestě do centra použít MHD, to jsem očekával, ale že se k nim přidá i ředitel Národního divadla, to mě zarazilo. Odvolávat se na to, že divadlo má 700 zaměstnanců, a proto je potřeba umožnit jim obložit budovu divadla auty, považuji za naprostý úlet. Co kdyby takto začala uvažovat třeba Komerční banka nebo McDonalds? To bychom měli umožnit jejich pracovníkům parkovat kolem kašny na náměstí Svobody? Tento scénografický záměr jsem skutečně nepochopil a divím se, že právě Daniel Dvořák není mezi těmi, kterým americký způsob parkování ve stylu „autem až do obýváku“, před divadlem vadil. Těžko bych si totiž z poslední doby dokázal vybavit větší ostudu města než pohled na ohyzdné přeplněné parkoviště zalité zapadajícím sluncem, které museli vídat všichni, kteří do divadla přicházeli za uměleckým a estetickým zážitkem. Je dobře, že už je to pryč.