Pro koho se v Brně mění územní plán

Kauza potají upraveného územního plánu ve prospěch rodiny náměstka primátora otevírá mnohem zásadnější otázku – komu má prospět obří chaotická Aktualizace, ve které se leccos ztratí a unikne pozornosti veřejnosti.

Brnem hýbe kauza rodinné chaty náměstka primátora Macka. Na dočasně pronajatých městských pozemcích vedených v kategorii rekreační zeleně vyrostlo bez potřebných povolení hřiště s bazénem a když na to stavební úřad přišel, provedli úředníci podléhající přímo náměstkovi potají změnu územního plánu, tak aby mohly být stavby dodatečně legalizovány. Přitom však museli pořádně ohnout vyhlášku města, protože jinak by věc museli nechat projednat v zastupitelstvu, což se náměstkovi zrovna nehodilo. Místo toho, aby je zastavil a řádné projednání podle zákona jim nařídil, tváří se nyní, že o ničem nevěděl a výsledek úředního jednání se dozvěděl až z úřední desky. Vadou na kráse této výmluvy je však skutečnost, že toto rozhodnutí na úřední desce nikdy neviselo, standardně se totiž pouze oznamuje žadateli a zakládá do spisu. Proto teď na krajský soud míří podnět, aby nezákonnou, zastupitelstvem neprojednanou změnu územního plánu zrušil (viz http://www.zelenebrno.cz/zeleni-davaji-k-soudu-zmenu-uzemniho-planu-ve-prospech-rodiny-namestka-macka-2/).

Kauza však otevírá mnohem robustnější problém. Do zastupitelstva nyní míří obří balík změn územního plánu nazvaný Aktualizace, kde takovýchto nenápadných změn, často legalizujících černé stavby nebo umožňujících budoucí nevhodné developerské záměry v zeleni, jsou stovky. Vést ke každé z nich veřejnou diskusi je prakticky nemožné, což příslušnému náměstkovi primátora samozřejmě vyhovuje. Původně bylo záměrem Aktualizace vložit do územního plánu dlouho připravované systémy protipovodňové ochrany, odkanalizování města či vedení cyklotras a dokončit některé rozjednané konsenzuální změny. Po cestě se však začaly nabalovat další a další úpravy, které v původním zadání ani nebyly: tady překlopení zahrádek na stavební parcely ve prospěch konkrétní firmy, tu zase zpětná legalizace tenisových kurtů. Vrcholem všeho pak je návrh na faktické zrušení ochrany zeleně v územním plánu – místo jasného vymezení, co se v zeleni může a co už ne, se tam objevují bizarní blátovité formulace typu, že výstavba je přípustná, pokud stavebník doloží, že je to možné a vhodné. Z původně dobře míněného záměru udělat refresh starého územního plánu se postupně stal leviatan. Z konkrétního plánu užitečného pro rozvoj města se má stát jen snůška vágních řečí.

Ještě je čas tu věc zastavit a nechat nezávisle prověřit kolik případů typu „legalizace chatičky u přehrady“ se v něm skrývá, kolik navrhovaných změn nemá výslovnou oporu ve schváleném zadání. Jinak je totiž zřejmé, že celá věc nemůže dopadnout jinak, než soudními tahanicemi. Územní plán je ze zákona jakousi společenskou dohodou o využití území, ostentativní ignorování občanských návrhů a cílená nekomunikace ze strany vedení města jde tedy proti základním pravidlům územního plánování. Ještě je čas to změnit, obávám se však, že rada města v současném složení je příliš svázaná se soukromými zájmy v pozadí a změnit přístup už nedokáže.